Ptala se Petra Kotásková foto Česká televize a Dance Studio Like
Publikováno: Hodonínské listy, Leden 2020

Sledovali jste desátou řadu Star Dance? Mezi účinkujícími hvězdnými páry zazářil také Martin Prágr s biatlonistkou Gabrielou Koukalovou. Možná jste přitom netušili, že sympatický Martin pochází z Hodonína, kde s tančením začínal. Využila jsem proto jeho návštěvy za rodinou a položila mu několik otázek.

Kdo vás přivedl k tanci a jak dlouho se mu věnujete?

K tanci mě přivedla moje mamka. Když mi bylo 6 let, její kamarádka sháněla tanečníka pro svou dceru a tak to celé začalo. Já jsem si přitom uvědomil, že v šatně s holkama mi bude možná líp, než když budu někde ve fotbalové kabině jen s klukama (směje se). Chytlo mě to a začal jsem tančit. V Classicu jsem začínal od přípravky až do juniorské části, kdy jsem pak na konci kariéry v juniorech jel na první mistrovství republiky. Moje první trenérka se jmenovala Hanka Uhlířová. Pak jsem přišel do kontaktu s Vaškem Masarykem, který tančil s Klárou, dcerou majitele klubu pana Chovančíka. Mimochodem byl taky v předchozích ročnících Star Dance. Dostal mě do Ostravy, která byla toho času označována za taneční město. Tam jsem pokračoval.

Co považujete dosud za svůj největší úspěch?

Mistrovství světa, mistrovství Evropy, to jsou samozřejmě ty sportovní úspěchy. Každý sportovec má nastavenou nějakou tu metu, za tou si šlape a tvrdě trénuje. Asi můj první úspěch byl, že jsem vyhrál mistrovství České republiky v mládežnické kategorii, protože na to navazovaly další nominace na mistrovství světa a mistrovství Evropy. Pokračoval jsem v kategorii do 21 let, tehdy bylo mistrovství ČR tady v Hodoníně. To jsem byl druhý. Následovaly opět nominace na mistrovství světa a Evropy, až jsem přešel do kategorie dospělých. Teď mám svůj taneční klub Happydance a taky vedu kurzy pro dospělé, které jsme nazvali Tanec nebo víno. Takže tančíme a podáváme k tomu víno z jihomoravských sklepů včetně našeho. A z těch komerčních úspěchů asi teď to Star Dance, že se to vůbec podařilo, že mě oslovili.

Jak jste se dostal k účinkování ve Star Dance?

Přišla mi nabídka, jestli nechci přijet na casting. Castingu jsem se zúčastnil, musel jsem zatančit, měl jsem i nějaké rozhovory na kameru a plno takových zkoušek, aby viděli, jak daná tvář působí na kameře. A pak asi po měsíci se mi ozvali, jestli to beru nebo ne.

Sbíral jste přitom zkušenosti právě od Václava Masaryka?

Na to vůbec nebyl čas. Byl jsem tak vytížený, že jsem na casting šel s tím, že to jen zkusím a uvidíme. Nebyla to tedy priorita, že bych se úplně těšil, že tam jdeme. Věděl jsem, že to bude asi náročné tím, že budu muset být víc v Praze, takže jsem to bral trochu s odstupem a na nic se nikoho neptal. Potom jsem měl asi třicet sekund na rozhodnutí, jestli do toho jdu nebo ne. Takže jsem do toho šel vyloženě po hlavě.

Jaká tam byla konkurence tanečníků?

Vím, že nás tam bylo kolem padesáti, šedesáti. Tento ročník chtěli oživit tím, že všichni tanečníci i tanečnice budou úplně noví, protože do teď se střídali někteří tanečníci stejní. A desátou řadu chtěli udělat právě něčím výjimečnou. Proto zvolili cestu úplně nových tanečníků.

Měl jste možnost vybrat si, s kým budete tančit?

Právě, že vůbec. Na začátku jsem měl jen papír, kde jsem psal, s kým bych si přál tančit a na základě toho jsem potom mluvil v rozhovoru, proč zrovna s touto osobností. Opět jsem měl asi jen třicet, čtyřicet sekund na to, rozhodnout se. Vím, že jsem si zvolil Lucku Borhyovou. Ale to setkání potom funguje tak, že člověk stojí, daná osobnost otevře dveře a já jsem vůbec nevěděl, koho tam budu mít.

Seznámení je autentické, aby lidé viděli naše pocity, a já jsem měl spíš strach, že tu danou osobnost nebudu znát.

Jaká byla vaše první reakce?

Vůbec jsem nevěděl, kdo to bude a naštěstí z pětice holek, co tam byly, jsem jedinou Gabrielu znal. Takže jsem měl výhodu, že jsem nebyl překvapen a nedělal divadlo, kdo to je. Celá rodina jsme sportovně založená a ke sportu mě vedli už babička s dědou. A vlastně i díky nim jsem do Star Dance chtěl jít. Pro ně je to možná i jediná možnost vidět svého vnuka, kde se ukáže. Na všechny ty soutěže neměli možnost se mnou jezdit, takže jsem věděl, že Star Dance budou sledovat každý víkend a bude to pro ně pocta. No a tím, že mě vedli ke sportu, běžel u nás jen sport.

A jak jste si sedli během tréninků?

Já si myslím, že právě nejdůležitější na celé soutěži je, aby si ty dvě dané osoby sedly i lidsky, byly si sympatické, protože spolu trávíte dvanáct hodin denně na sále. Myslím, že jsem k sobě dostal člověka, kdy se to podařilo takhle zkombinovat a ne vždycky to klapne.

Co bylo na účinkování v soutěži vůbec nejtěžší?

Nejtěžší? Pro mě to bylo celé velká zkouška, protože to začíná už vystupováním před kamerami, kdy člověk ví, že se na to dívá skoro milion a půl lidí u televize. Tanečník vymýšlí choreografii, vybírá hudbu, vymýšlí všechno, takže neví, jestli to té dané osobnosti ze začátku sedne. Všechno je na tanečníkovi, aby vymyslel show, přišel s nápadem na oblečení, které jsme potom dávali dohromady s paní Taťánou Kovaříkovou.

Jak tedy tréninky probíhaly?

Začalo se na konci července s tím, že každý pár si je mohl přizpůsobit podle svého času. Takže bylo na nás, kolik času budeme trénovat do prvního přenosu, který byl zhruba první týden v říjnu. Stejně tak bylo na každém, kolik tanců si předchystá do dalších kol. Ale tím, že člověk nepočítá, že bude postupovat a soustředí se na první kola, má připravených dopředu třeba prvních čtyři, pět tanců. No a jak dojde dál, tak v sobotu skončí a pak do středy si musí nachystat další tanec. Ve čtvrtek už jsou zkoušky na kameru a s kapelou, takže potom máte třeba 4 dny na jeden tanec, v dalším kole už 4 dny na dva tance, takže potom je to řežba.

„Věděla, že bude muset dřít a makat“

Měl jste třeba strach, že Gábině tancování nepůjde?

Jasně, že každý počítá s jakoukoliv možností. Nám každý říkal, ty jo, ty budeš v pohodě, protože máš sportovkyni. Ale tanec není o sportu, protože člověk na tom parketě zatančí minutu a půl a je konec. Jasně, že kondička je důležitá, ale myslím si, že soutěž je dělaná hlavně pro herce. Takže kdo dostane herce, ví, že je zvyklý vystupovat před lidmi, je zvyklý udělat show, a i když se něco pokazí, tak to umí zahrát. Takže jsem věděl, že to budu mít těžší. Kdybych měl třeba hereč-

ku, tak bych přemýšlel, že použiju nějaké rekvizity, něco zahraju a tím pádem vyplním čas. U ní jsem věděl, že fakt budu muset tančit od první do poslední sekundy. Druhá nevýhoda byla, že dělala silový sport, takže jsem věděl, že rozhýbat tělo ze začátku bude celkem složité. Ale myslím si, že jsem dostal dobrou partnerku, a že jsme se s tím dobře poprali.

Jak jste byl nakonec spokojen s jejím výkonem? V rozhovorech uváděla, že s tancem moc zkušeností nemá.

Tím, že jsem měl sportovkyni, věděla, že bude muset dřít, makat. Ona si to vyloženě oddřela. Některým to jde hned na první dobrou, ale ona věděla, že musí fakt makat. Takže v tom jsem měl výhodu, že i chtěla makat a myslím si, že se od každého kola zlepšovala. Šlo spíš o to, spustit ze sebe co největší nervozitu. Ze začátku jak člověk vidí lidi v sále, všude ty kamery, porotce, cítí napětí, že to nesmí pokazit. Tím že to nejde vrátit, že to běží živě, tak první dva, tři díly byly pro nás asi nejvíc svazující. A pak jak to opadalo a už jsme znali prostředí, tak myslím, že to ji nejvíce zlepšovalo. Paradoxně si myslím, že první kola, i když to měla nejvíc natrénované, tak ji svazovalo, že věděla, že tu ruku tam musí dát třeba tak a nedala ji tam, tak si to uvědomila a byla z toho nervózní. A pak, jak už jsme měli třeba tři dny na dva tance, tak už brala, že je důležité hlavně si zapamatovat kroky a už neřešila ruce a nohy. Myslím si, že to bylo v tomto ideální, že spustila ze sebe stres z toho, že to nebude úplně dokonalé.

Jaké byly vztahy mezi soutěžícími? Byli jste v kontaktu během soutěže nebo jste se viděli vždy až na natáčení?

Měli jsme super partu. Všichni tanečníci jsme byli noví, takže tam nebyl nikdo, kdo by už třeba z předchozích ročníků věděl nějaké fígly, jak na co jít, takže v tomto byla výhoda. Taky jsme společně jezdili na různé akce, třeba chytat ryby na rybník ke Kubovi (pozn. Vágnerovi) a tak se bavili. Ze začátku jsme se vídali s ostatními i mimo, ale jak už začaly přenosy, tak každý makal a vídali jsme se pak už jen v televizi.

Jaké jste měli ambice?

Pro mě byla ze začátku ambice projít úplně prvním kolem, protože se to stupňuje a každým kolem má člověk tu hranici úplně někde jinde. Záchytný bod pro mě asi bylo páté kolo, vypadli jsme v osmém a já jsem si říkal: Ty jo, kdybych tak došel aspoň do pátého kola, tak to bude super. A to se podařilo. Myslím si, že o tom ta soutěž není, jestli člověk vyhra-

1. Jasně, že tam s něčím jde, ale pořád to je prostě soutěž a člověk to musí brát trošku s rezervou.

Rýsuje se nějaká další spolupráce?

Už nám došla spousta nabídek, ale díky tomu, že teď to pro nás teprve skončilo, tak jsme se soustředili na soutěž. Zabíralo to strašnou spoustu času, energie i věcí kolem, takže jsme všechno zatím dávali stranou s tím, že se rozhodneme, až to skončí. Takže nabídek je spousta, asi budeme rádi tančit, ale teď je čas chvilku si odpočinout.

Prý jste se vsadili, že teď pro změnu vy nazujete běžky? Jak to dopadlo?

Tak to je otázka teď té zimní části. Ta výzva byla zmíněná už na začátku, kdy Gabča došla a řekla, že já ji budu učit tančit a ona mi to vrátí tím, že mě naučí na běžkách. Já jsem na tom nikdy nestál, tak jsem ji motivoval tím, že se snažila učit a řekl jsem jí, že se taky naučím. Asi bych to měl splnit a asi k tomu dojde teď v zimě. Tak uvidíme, jestli na to bude čas.

Autor: Jan Boháč
Publikováno: Hodonínský Deník, Prosinec 2019

Třicet sekund. Zhruba tolik času měl tanečník Martin Prágr na rozhodnutí, jestli se zúčastní letošní desáté řady soutěže Star Dance. V tu dobu přitom hodonínský rodák vůbec nevěděl, kdo má být jeho taneční partnerkou. Tou se nakonec stala biatlonistka Gabriela Koukalová. „Sedli jsme si skvěle, Gábina je normální ženská, která nemá žádné hvězdné manýry. A hlavně je na ní poznat, že je ze sportu zvyklá tvrdě dřít, takže náročné tréninky zvládala opravdu dobře,“ chválí svou partnerkou Prágr. K tanci se přitom dostal už jako šestiletý kluk v Hodoníně, i když trochu zvláštním způsobem. „Mamčina kamarádka sháněla partnera pro svou dceru, tak mě přemluvily. Téměř okamžitě mě to ale začalo bavit. Později jsem tančil i v Ostravě, kde už spolu se mnou byli další profesionálové,“ vzpomíná Prágr. Ten už se svou dlouholetou partnerkou Denisou Galandžárovou vyhrál třeba mistrovství České republiky, což byl jeho velký sen. Účastnili se ale i mnoha dalších světových soutěží, jako například mistrovství Evropy v Moskvě a Stuttgartu nebo mistrovství světa na Mallorce.Přes tyto úspěchy však byla podle něj právě Star Dance tím nejnáročnějším, co ho v jeho práci potkalo. „Byl jsem nejvyčerpanější za celou kariéru. Když jsme se o tom bavili s Gábinou, říkala mi skoro to samé. U biatlonu totiž musela dělat stále ty stejné pohyby, zatímco u tance člověk zapojuje téměř všechny svaly,“ tvrdí hodonínský rodák, který dnes vede taneční školu ve Frýdku-Místku.Na Star Dance však vzpomíná v dobrém a rozhodnutí zúčastnit se soutěže určitě nelituje. „Byl to velký zážitek, zároveň ale i velký závazek. Obzvláště první večer, který měl být poctou zemřelému Karlu Gottovi, jsem byl dost nervózní. Umocnil to i fakt, že jsme nastupovali jako úplně první pár,“ popisuje tanečník. I přes nervozitu byl ale s předvedeným výkonem spokojený. „Akorát porota první večer všechny hodnotila dost přísně,“ usmívá se.Pokud by někdy v budoucnu dostal nabídku si účast ve Star Dance zopakovat, asi by ji přijal. „I když nevím, jestli bych se dostal někam dál. S Gábinou jsme si opravdu skvěle rozuměli, což je dost zásadní, když spolu lidé tráví tolik času. Těžko říct, jestli by se to u jiné partnerky mohlo zopakovat,“ tvrdí Prágr. Ačkoliv už pár soutěž minulý týden opustil, čeká je ještě cvičení na závěrečný večer, kterého se zúčastní i vyřazené páry.Jinak se nyní Prágr chce soustředit hlavně na svou taneční školu. „Pořádáme teď kurz Tanec nebo víno, kde se snažíme přenést na sever Moravy spojení těchto dvou velmi příjemných věcí, které znám právě z Hodonínska. Po taneční lekci tedy následuje degustace vín,“ vysvětluje instruktor. Kromě toho si po náročné soutěži chce i trochu odpočinout. „Jsem vášnivý sportovec, baví mě snad všechno kromě šachů. Také rád moc rád čtu a cestuji. Doufám, že teď budu mít na své koníčky víc času,“ uzavírá mistr republiky.